Fotím svatby. Lítám s dronem. Dělám nevhodný humor.

Jsem Milan. Fotím lidi ve chvílích, kdy mají plné ruce práce s tím být lidi. Svatby, rodiny, newborn, eventy, ubytování, občas i pozemek, který z dronu konečně začne dávat smysl.

Nejsem velký režisér cizích životů. Spíš si všímám, kdy se někdo přestane hlídat, kdy host utírá slzy rukávem, kdy dítě odmítne spolupracovat tak důsledně, až je z toho nejlepší fotka dne.

Dron beru, když pomůže vyprávět místo. Humor beru, když pomůže uvolnit ramena. A když ne, aspoň si všichni připomeneme, že focení nemusí být společenský trest.

Největší pochvala, jakou jsem kdy dostal: „Ani jsem nevěděla, že tohle fotíš.“ Přesně o to jde.